Z archivu Sherlocka Holmese

Poslední Doyleova kniha o slavném hrdinovi nepostrádá kvalitu a vyrovnanost celéhu cyklu, i když vznikla v době, kdy Arthurovi Conanu Doylovi bylo osmašesdesát let. K charakteristickým rysům svých postav již mnoho nového nepřidal. Pokračoval prostě v práci, kterou si jeho čtenáři oblíbili, na níž čekali a za kterou mu byli vděčni. Ale přece jenom v této poslední knize napsal autor o svém slavném hrdinovi stručnou a maličko tesknou předmluvu. Byl si totiž dobře vědom, že po všech nezdařilých pokusech o rozchod s jeho nejslavnějším hrdinou je toto rozloučení už opravdu definitivní.


Po letech strávených detektivní prací v pochmurném Londýně zatoužil Sherlock Holmes po klidu a rozhodl se aktivní činnost ukončit. Osud ale rozhodl jinak. Z přání nejlepšího odborníka na zapeklité kriminální případy z minuty na minutu udělal trosky. Na příjemné procházce po krásném okolí své vilky v Sussexu spatřil profesora místní školy Fitzroye McPhersona, jak se najednou na útesu nad mořem začal motat jako opilý a v agónii svíjet. Smrt přišla vzápětí. Proč ale v posledním okamžiku profesor vykřikl nepochopitelná slova „lví hříva“? Zanedlouho potom na stejném místě záhadně zahyne i profesorův pes. Takový případ nemůže nechat Sherlock nevyřešený…