Černé jazyky

Příběh o hledání pravdy a vlastního místa v dějinách, odehrávající se na Tchaj-wanu 

Tchajwanec Bao se snaží mít celý život pevně v rukou. Má skvělou kariéru, děti s prestižními školami, a dokonce se zdá, že jej netíží ani nefunkční vztah s bývalou manželkou Sedrikou. Na Tchaj-wanu jde přece o to, aby člověk neztratil tvář — ať se děje cokoli. 

Vše se ale náhle změní, když Sedrika onemocní nevyléčitelnou chorobou a syn David se rozhodne sejít se strýcem Taem, s nímž se Bao rozhádal údajně kvůli dědictví. Vrstvy nevyřčených rodinných křivd a lží se od té chvíle postupně drolí a zásadně mění životy všech v Baově okolí. Nic není takové, jak se zdá, a nic nedopadne tak, jak by si hrdinové románu přáli. 

V Baově charakteru a příběhu jeho rodiny se odráží osud těžce zkoušené země a traumata předků, sahající hluboko do minulosti. Román Černé jazyky prostřednictvím pohledu různých postav ukazuje vratkost našich představ o hodnotách, jako jsou pravda, povinnost, čest či láska, a nesmírnou obtížnost se navenek opravdově a upřímně projevit. 

–––

Dita Táborská je dozajista velmi talentovaná autorka. Krom toho, že jí nelze upřít jazykovou originalitu […], dovede výborně popsat nefunkční mezilidské vztahy — citlivě a naléhavě.

 — Daniel Mukner, iLiteratura.cz, o knize Běsa


Dita Táborská nar. 1981) vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 nastoupila na české ministerstvo zahraničních věcí. V letech 2009—2012 pracovala na českém velvyslanectví v Ulánbátaru a od roku 2018 působí na zastupitelském úřadě ČR v Tchaj-peji. V roce 2017 vydala románovou prvotinu Malinka, v níž rozpracovává téma přijetí dítěte do rodiny. Po ní následovala kniha Běsa (2018), která Malinku časově i tematicky rámuje. Dita Táborská je vdaná a má tři syny.