Bylo nás pět

Poláčkův intenzivní pohled na šťastné dětství nemá ve světové literatuře obdoby, neboť své vrcholné dílo psal v tragické době, kdy nejenže nesměl publikovat, ale v roce 1944 už věděl, že ho čeká transport do pekla, odkud se lidé nevracejí. Jakou úlevu mu asi přinesl návrat do úžasné krajiny dětství, kdy je všechno pod sluncem nové a podivuhodné a kde se znovu setkává se svou matkou – šťastný čtenář ani nevytuší, že ji Poláček ztratil už v sedmi letech.

Jako zkušený autor a bystrý pozorovatel lidí i světa se vyhnul sentimentální idyle a malého hrdinu nechal, aby své příběhy a lapálie popsal vypůjčeným, šroubovaným jazykem školy a dospělých, takže se dosyta nasmějeme staromódní, umravňující řeči v kontrastu s vážnou dětskou naivitou. 


Vypravme se do světa neuvěřitelných klukovských dobrodružství a fantazie. V malém městečku žije pět kluků – Petr Bajza, Antonín Bejval, Josef „Pepek“ Zilvar, Éda Kemlink a Čeněk Jirsák. První z nich, hlavní hrdina příběhu a autorovo alter ego, nám vypráví o tom, co všechno se svými čtyřmi kamarády i svou velmi bohatou představivostí zažil. A nebylo toho málo. Jednou se rozhodli pěstovat vosy na med, jindy vystrašili neoblíbeného souseda hořícím sněhem no a můžeme se stát i svědky fantastické cesty kluků do daleké Indie. Částečně autobiografický příběh Karla Poláčka baví již několik generací malých i velkých čtenářů.