Úlice

Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? 

Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor… 

Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery. 

Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.

–––

Mezi důležité kvality prózy patří vyprávění skrze prožitek těla, které vnímá, zaznamenává mnohem rychleji než vědomí a které se vždycky nutně nachází v konkrétním kontextu. Dále je to především určitá „svěžest“ stylu a také absence jednoznačného hodnocení jednání postav, díky čemuž mnoho není dopovězeno a čtenář má dostatek prostoru pro sebe sama.

 — Olga Słowik o románu Zuzanin dech, iLiteratura.cz 

 

Každá situace má své kouzlo a zaslouží si, aby byla popsána. To objevil už třeba Gončarov nebo Proust. Také se mi líbí, že jednu situaci lze nahlížet z několika perspektiv, jako když přiložíte k oku hranol skla a světlo se začne rozkládat na barevné spektrum.

 — Jakuba Katalpa, autorka 

 

 

Jakuba Katalpa (nar. 1979) po mimořádně úspěšném debutu Je hlína k snědku? vydala román Horké moře (2009) a o čtyři roky později prózu Němci, za niž obdržela Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a získala nominaci na cenu Magnesia Litera. V roce 2017 vyšel propracovaný mnohovrstevnatý román ze současnosti Doupě a čtenářsky zatím nejúspěšnějším se stal její následující román Zuzanin dech (2020).