Okresní město / Bylo nás pět

Z vrcholné prozaické tvorby Karla Poláčka vybíráme dva humoristické romány s charakteristickými prvky autorovy osobité jazykové komiky, v nichž prostřednictvím jemné nadsázky, opakujících se promluv, frází a klišé detailně prozkoumal mentalitu českého maloměsta a obnažil konvenčnost, omezenost a nesmyslnost lidských postojů. Předobrazem obou výrazně autobiografických vyprávění se stalo prostředí jeho rodného Rychnova nad Kněžnou. Už v románu Okresní město (1936), prvním dílu nedokončené pentalogie, můžeme sledovat bizarní, stereotypy řízený vnitřní svět Poláčkových postav. Stále znovu a znovu se opakující popisy, strnulá gesta, každodenní automatizované úkony a dokola omílané výroky odhalují jejich zkostnatělý životní styl, který působí nejen humorně a trapně, ale místy i děsivě až zrůdně. Naopak ryze komický účinek nepřirozených, školometských frází využil Poláček ve své posledním románu Bylo nás pět (posmrtně 1946). Nezaměnitelné interpretace okolního světa v podání školáka Péti Bajzy jsou patrně vůbec prvním využitím dětského vypravěče v moderní české literatuře. Romány v ediční úpravě a s vysvětlivkami Marie Havránkové jsou doprovázeny komentářem Jiřího Holého.  

 

 

Karel Poláček (1892 Rychnov nad Kněžnou — 1945 Gliwice), prozaik, humorista a novinář židovského původu. Ve svých románech realisticky vystihnul směšné i zrůdné abnormality lidských charakterů, dovedl neobyčejně věrně zachytit individuální detail a zároveň typizovat povahu skupiny, neváhal zobrazovat ani dobová tabu prvorepublikového maloměsta. Jeho studium práv na Karlově univerzitě přerušila světová válka a nástup na haličskou frontu, později přešel do srbského zajetí. Po válce vystoupil z židovské obce a začal publikovat první povídky. Pro kritiku byrokracie přišel o zaměstnání na postu úředníka vývozní a dovozní komise. Díky přátelství s bratry Čapkovými se stal fejetonistou, zpravodajem a soudničkářem Lidových novin, kde pracoval až do německé okupace, a členem kruhu pátečníků. Své sloupky tiskl nejprve v Tribuně, později v deníku České slovo, redigoval i vlastní satirický časopis Dobrý den. Po vynuceném odchodu z Lidových novin se živil jako bibliograf židovských náboženských obcí. V roce 1943 byl společně se svou přítelkyní deportován do terezínského ghetta, kde se dobrovolně přihlásil do osvětimského transportu, dle posledních svědectví zemřel při pochodu smrti nebo při selekci v lednu 1945.