Satanské tango

Zásadní román nositele Nobelovy ceny za literaturu o zkáze, prázdnotě a beznaději


Satanské tango nás sugestivně vtahuje do pochmurné, deštivé atmosféry maďarské pusty jako sociální reality. Čtenář se tu setkává s vizí univerzální zkázy, která propojuje aktuální i nadčasové. Prolíná se tu dvojí řád věcí: neustálý zánik a snaha tento proces staticky zachytit a popsat. Věci se nám často jeví jako nadpozemsky neracionální, aby se zpětně ukázala jejich pozemská racionalita.


Román ani po čtyřiceti letech neztrácí na aktuálnosti: otázky lidské důstojnosti, svobody, respektive chudoby, závislosti, možnost vymanění se a úniku patří k těm hlavním, s nimiž se postavy románu ve světě metafyzické všednosti a vizionářského realismu potýkají.


Motto z Kafkova Zámku připomíná všudypřítomnou absurditu a beznaděj, ale také ironii a nadsázku. Děj a struktura románu se odvíjejí v rytmu tanga, v kruhu, závěr románu nás vrací opět na začátek. Opravdu není úniku?


László Krasznahorkai (nar. 1954) patří k nejvýznamnějším maďarským prozaikům. V roce 2025 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proslavil se už svým debutovým románem Satanské tango (1985); celkově je autorem devíti románů a několika kratších knih a také sbírek esejů a povídek. Obdržel mnoho ocenění včetně nejprestižnější maďarské literární ceny Kossuth, Mezinárodní Bookerovy ceny za rok 2015 či ceny Prix Formentor. Spolu s režisérem Bélou Tarrem spolupracoval na filmových adaptacích svých románů Satanské tango a Werckmeisterovy harmonie a také na filmu Turínský kůň. Jeho dílo vychází ve více než čtyřiceti jazycích.