Sudety

Povídky o předválečném životě v pohraničí od předních českých spisovatelek a spisovatelů 

Sudety jsou dodnes považovány za problematický region, jejž silně poznamenal odsun německého obyvatelstva. O válce a následném vyrovnání účtů toho bylo napsáno už mnoho. Co se však odehrávalo předtím, než běh věcí v pohraničí nenávratně vykolejil? Klukovská dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, groteskní i osudové první lásky, nezlomné sepětí s rodnou krajinou, ale i spalující nenávist živená šílenstvím… Jednotlivé příběhy na pozadí velkých dějin zachycují spletité osudy obyvatel Sudet a vytvářejí plastický obraz tehdejšího života v mnohonárodnostním pohraničí. 

Mezi autory deseti tematicky i stylově široce rozkročených povídek nechybějí zvučná jména jako Kateřina Tučková, Jaroslav Rudiš, Michaela Klevisová nebo Leoš Kyša. Výpravnou knihu obohacují působivé ilustrace Jaromíra 99, inspirované dobovými fotografiemi, a předmluva Michala Stehlíka a Martina Gromana, autorů podcastu Přepište dějiny.  

–––

Antologie povídek je nejen literárním svědectvím o pohraničí coby živoucím místě, kde vedle sebe po generace žili Němci, Češi, Židé a další národnosti, ale i výzvou k zamyšlení nad křehkostí mezilidského soužití v turbulentních časech.

 — redakce nakladatelství Host 

Němci byli z Čech a Moravy vyhnáni po květnu 1945. Zmizeli nejen lidé, ale i jejich příběhy, minulost, legendy, prostě život. Jako by k nám Sudety předtím ani nepatřily. Teď je tedy čas vyprávět si jejich příběhy, když už to oni sami udělat nemohou. Je to na nás.

 — Martin Groman a Michal Stehlík, autoři podcastu Přepište dějiny 

 

 

Kateřina Tučková (nar. 1980) je spisovatelka a dramatička. Po studiu historie umění a bohemistiky na Masarykově univerzitě získala doktorát na Univerzitě Karlově. Její romány Vyhnání Gerty Schnirch (2009) o brněnském pochodu smrti a Žítkovské bohyně (2012), pojednávající o osudu léčitelek z Moravských Kopanic, byly oceněny prestižní cenou Magnesia Litera a pro svou společenskou angažovanost také Cenou za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů. Svět umění a literatury propojila v knihách Můj otec Kamil Lhoták (2008) a Fabrika, příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové; text této hry vyšel zároveň knižně (2018). V roce 2022 vydala dlouho očekávaný román Bílá Voda. Za tuto knihu i za svou dosavadní literární tvorbu získala Státní cenu za literaturu. Bílá Voda byla také zvolena Knihou roku v anketách Deníku N a Lidových novin a v roce 2023 vyšla ve druhém vydání ve výpravné limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Knihy Kateřiny Tučkové byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

 

Marie Hajdová (nar. 1986) pochází z Jeseníku a dlouhá léta žila v Praze, kde po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 2019 se i s rodinou vrátila zpět do rodného Jeseníku a v současné době pracuje jako knižní redaktorka na volné noze. Návrat do rodného kraje ji inspiroval k napsání debutového románu Jeřabinový dům (2022) o vztazích, různých podobách mateřství a nových začátcích.

 

David Jan Žák (nar. 1971) je básník, spisovatel, novinář a učitel. Se svou rodinou žije v malém dřevěném domku na Šumavě. Víkendy, prázdniny a volné chvíle tráví v maringotce hluboko v lesích Novohradských hor. Rád čte komiksy, kreslí indiány a sedí u potoka, kde pozoruje pstruhy. Dosud vydal devět básnických sbírek, tou poslední je Kruh z tabáku (2024), jeho poezie vyšla v několika jazycích a básník Petr Král zařadil Žákovy básně v pařížském nakladatelství Gallimard do Antologie české poezie druhé poloviny 20. století. Napsal čtyři knihy pro dospělé čtenáře, z nichž se román Návrat Krále Šumavy (2012) stal ihned po vydání bestsellerem. Na motivy knihy následně vznikla komiksová trilogie a také úspěšná televizní seriálová adaptace Král Šumavy — Fantom temného kraje v režii Davida Ondříčka a Damiána Vondráška. V posledních několika letech píše knihy pro mládež — Zmizení Edwina Lindy, Žeberův odkaz, Kdo krade sny?, Zrození mistra. Na odkaz Jaroslava Foglara navázal dobrodružnou knihou Tleskač (2022) o dětství záhadného majitele ježka v kleci ve stínadelském sirotčinci. Je autorem komiksových scénářů Tleskač, Žlutá je barva naše, vydaných v sešitech Rychlých šípů Albatrosu a Skautské nadace Jaroslava Foglara. K vydání připravuje detektivku pro mládež Vlajka pro Em, dobrodružný příběh Tajemství Altamiry a román pro dospělé Jako dech.

 

Michal Vrba (nar. 1976) pochází z východočeských Hlušic, kde strávil dětství. Po vyučení v hradeckém ČKD a nástrojařské nástavbě studoval obor český jazyk a občanská nauka na UJEP v Ústí nad Labem. V Česku působil jako učitel, tesařský pomocník či dopravní zpravodaj, ve Skotsku jako přístavní dělník a řidič náklaďáku. Nyní pracuje pro malou rodinnou tiskárnu a chlumecké rybářství. Vydal psychologickou novelu Prak (2016), povídkovou knihu Kolem Jakuba (2019), za niž byl nominován na cenu Magnesia Litera, a román Zeptej se ďábla (2021), který se odehrává v Ústí nad Labem, kde autor deset let žil. 

 

Petra Klabouchová (nar. 1980) pochází z Prachatic. Studovala mediální vztahy a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Několik let pracovala v redakcích regionálního tisku a televize. Nyní žije střídavě v Itálii, Spojených státech amerických a České republice, věnuje se hudebnímu průmyslu a jako manažerka zastupuje několik rockových skupin. Je autorkou dvoudílné série pro děti Upíří storky — Prokletí upírů a Nebezpečná výprava (2014). V minulosti publikovala romány Poslední kubánské pomeranče (2012), Podvod zlatého faraona (2019) nebo thriller Anglická zahrada (2020). Mezi její nejúspěšnější knihy patří detektivní příběh ze Šumavy Prameny Vltavy (2021), za který obdržela Cenu Johanna Steinbrenera, a román U severní zdi (2023) o dětských obětech komunistického režimu. V roce 2023 jí vyšly také historky z rockového podsvětí Na plný koule. V roce 2024 publikovala hororový příběh z magické Šumavy Ignis fatuus, který se záhy také stal bestsellerem. 

 

Michaela Klevisová (nar. 1976) v současné době patří k nejprodávanějším autorům detektivní literatury v České republice. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a pracovala v tomto oboru čtyřiadvacet let, v současné době se věnuje již jen psaní knih. Jejím největším koníčkem je cestování. Nejraději navštěvuje severské země. Již v dětství propadla světu koňských dostihů, o něž se intenzivně zajímá dodnes. Za svou prvotinu, román s detektivní zápletkou Kroky vraha (2007), obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu. Stejný úspěch zopakovala i s románem Dům na samotě (2011). Obě knihy jsou součásti oblíbené krimi série s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem, která se rozrostla již na osm dílů. Dosud poslední krimi příběh s vyšetřovatelem Bergmanem Vraní oko vyšel v roce 2023. Odbočku z detektivního žánru představuje román z Pošumaví Prokletý kraj (2021), který se stal její nejprodávanější knihou. Klevisová je také autorkou tři povídkových sbírek o kočkách a jejich lidech. 

 

Petra Dvořáková (nar. 1977) vystudovala filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Do povědomí čtenářů vstoupila v roce 2006 knihou rozhovorů Proměněné sny, za kterou obdržela cenu Magnesia Litera. Pozornost si získaly i její další tituly, Já jsem hlad (2009) a Sítě — příběhy (ne)sebevědomí (2016). Kniha Julie mezi slovy byla oceněna Zlatou stuhou za nejlepší beletristickou knihu pro mládež a Cenou učitelů v anketě SUK. Pro mladé čtenáře napsala také knihy Flouk a Líla (2015) a Každý má svou lajnu (2017). Román Dědina (2018) se zařadil mezi nejprodávanější a nejoceňovanější tituly české prózy, audioknižní podoba se pak stala absolutním vítězem Audioknihy roku 2019. Svou pozici autorky bestsellerů potvrdila románem Chirurg (2019) a novelou Vrány (2020), za niž získala ocenění Kniha roku v kategorii umělecká próza. Bestsellery se staly i knihy Zahrada (2022) a Pláňata (2023). V roce 2024 jí vyšel knižní rozhovor s profesorem Janem Starým Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou. Její nejnovější román Návrat (2025) autenticky nahlíží do tajemného světa za zdmi kláštera. Doposud se prodalo přes 150 000 kusů autorčiných knih, byly přeloženy do řady jazyků a v Polsku se staly bestsellerem. 

 

Jakuba Katalpa (nar. 1979) debutovala v roce 2006 novelou Je hlína k snědku?, za niž byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Román Hořké moře získal v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Za prózu Němci obdržela v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. V roce 2017 vyšel propracovaný mnohovrstevnatý román ze současnosti Doupě a čtenářsky zatím nejúspěšnějším se stal její následující román Zuzanin dech (2020). Ve své nejnovější knize Úlice. Liebesroman (2025) vypráví příběh tří žen z českoněmeckého pohraničí během druhé světové války. 

 

Jaroslav Rudiš (nar. 1972) je spisovatel, autor filmových scénářů, divadelních a rozhlasových her. Původním povoláním učitel a novinář, debutoval v roce 2002 v nakladatelství Labyrint románem Nebe pod Berlínem, za který získal Cenu Jiřího Ortena. Česky napsal čtyři romány — Nebe pod Berlínem, Grandhotel, Potichu a Konec punku v Helsinkách — a dvě novely — Národní třída a Český ráj. Jeho knihy vyšly v mnoha překladech v zahraničí a za svou tvorbu obdržel několik ocenění včetně prestižní německé Ceny literárních domů (Preis der Literaturhäuser, 2018) a Ceny Karla Čapka (2022) udělované Českým centrem Mezinárodního PEN klubu. S výtvarníkem Jaromírem 99 vytvořil kultovní komiks Alois Nebel, podle kterého byl natočen animovaný film (Evropská filmová cena, 2012). Je členem hudební skupiny Kafka Band. Pravidelně publikuje ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. V roce 2019 byla do kin uvedena úspěšná filmová adaptace jeho knihy Národní třída. Za román Winterbergova poslední cesta, který napsal a vydal nejprve německy, byl nominován na cenu Lipského knižního veletrhu a v roce 2020 získal ocenění Chamisso-Preis/Hellerau. Německy dále napsal novely Trieste Centrale (česky 2022), Weihnachten in Prag (česky 2024 jako Vánoce v Praze), komiks Nachtgestalten (s Nicolasem Mahlerem, česky 2022 jako Noční chodci) a bestseller Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen (česky 2023 jako Návod k použití železnice). Žije v Česku a Německu a píše česky i německy.

 

Leoš Kyša (nar. 1979) pochází z Bruntálu, studoval v Opavě a dlouhá léta se věnoval novinařině. Psal reportáže pro sobotní magazín deníku Právo, pro magazín Hospodářských novin, časopisy Instinkt a Týden. Založil Paranormální výzvu — skupinu vědců, novinářů a mentalistů, kteří nabízejí odměnu tři miliony korun komukoliv, kdo v kontrolovaném vědeckém experimentu prokáže existenci paranormálních jevů. Natočil film o astrofyzikovi Jiřím Grygarovi a dlouhodobě se věnuje popularizaci vědy. Na Talk TV moderuje pořad Jadrná věda. Díky tomu ví, že neví, co znamená kvantová fyzika, ale umí o tom nadšeně vyprávět. Vyučuje literární tvorbu na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze a multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě. 

Především se ale věnuje psaní sci-fi a fantasy pod pseudonymem František Kotleta. Jeho knihy vycházejí v Polsku i na Havaji. V detektivce Sudetenland, která vyšla v roce 2023 pod jeho občanským jménem, přivádí autor čtenáře do svého rodného Bruntálska, do alternativní reality, v níž nedošlo k odsunu Němců. Kniha se — podobně jako autorovy počiny v žánru sci-fi a fantasy — záhy stala bestsellerem.