Umění války

Umění války, neboli Vojenská strategie rodiny Sun, je válečnické dílo sestavené legendárním čínským vojevůdcem Sun-c'em, jakkoli o skutečném jeho autorství mnoho badatelů pochybuje. Dílo bylo napsáno patrně v Období jar a podzimů (5. století př. n. l.). Jedinečnost díla spočívá v nadčasovosti uváděných taktik a strategií, s celospolečenskou působností a přenosem také do civilního života. Významně ovlivnilo vojenské myšlení i další oblasti ve východním i západním světě.


Stratég, básník a válečník Cchao Cchao na počátku 3. století napsal nejstarší známý komentář k Umění války, který pak vycházel spolu s knihou, a Cchao Cchao také možná učinil některé redakční úpravy knihy. Císař Šen-cung ji v 11. století zařadil do kánonu nazvaného Sedm vojenských klasiků, jenž shrnoval hlavní válečné spisy staré Číny. Krom vojenských technik Sun-c' zdůraznil důležitost špionáže. Velká část textu je o tom, jak přemoci svého protivníka, aniž byste museli jít do reálné fyzické bitvy. Proto kniha našla uplatnění i v mnoha jiných oblastech, než je vojenství: v obchodu (včetně moderního managementu), ve vyjednávacích strategiích[4], v teorii her[5], nebo ve sportu, kde se k inspiraci knihou přihlásil například trenér amerického fotbalu Bill Belichick nebo brazilský fotbalový trenér Luiz Felipe Scolari.


Knihu v roce 1772 přeložil do francouzštiny a publikoval francouzský jezuita Jean Joseph Marie Amiot. V roce 1905 se o částečný překlad do angličtiny pokusil britský úředník Everard Ferguson Calthrop. První komentovaný anglický překlad dokončil a publikoval v roce 1910 Lionel Giles. Touto knihou se inspirovali vojenští a političtí vůdci jako např. Mao Ce-tung, japonský daimjó Šingen Takeda[9], vietnamský generál Võ Nguyên Giáp a americký generál Norman Schwarzkopf.